Každý by měl mít svojí výzvu, už jen třeba tu, aby si tu nějakou svojí našel. Myslím si, že by každý měl pokoušet a posouvat své limity a hranice. Každý den se vrhnout do něčeho z čeho má obavy a respekt, ale přitom do toho chce jít. Každý se musí snažit být lepší než včera. Ne být lepší než ostatní, ale být lepší. O svých výzvách bychom měli mluvit nahlas. Sen, který zůstává v našich myšlenkách, tam zůstane napořád. Ale touha, o které mluvíme se svým okolím, má větší šanci stát se realitou.
Sny, touhy a přání se nikdy nenaplní, pokud se nesnažíme je proměnit ve skutečnost. V tu chvíli stojíme před svou vlastní výzvou. Často slýchám: „To já bych nezvládl“, „To bych nedal“, „To neumím“. Proč takhle reagovat? Proč si představovat, že nedokážeme něco, co ostatní ano? Máme přeci svoje životy. Inspirujme se a snažme se najít tu svou. Takovou, která nás bude naplňovat, i když to někdy bolí. Takovou, která nás nasměřuje k větší spokojenosti. Takovou, která nám zvýší hladinku pozitivních hormonů. Zároveň takovou, kterou můžeme mít pod svou vlastní kontrolou.
Je mnoho výzev, které okolo sebe u jiných vidím. Pro někoho můžou být jednoduché pro jiného obtížné.
Někdo vyběhne kopec raz dva, druhý se na něj raději ani nepodívá. Někdo přestane kouřit ze dne na den, druhý se neustále obviňuje, že ještě nepřestal. Někdo začne hubnout okamžitě, druhý si to vždy slíbí na silvestra. Někdo žije zdravě bez bolesti, druhý se u toho trápí. Někdo vesele studuje, druhý se přesvědčuje, že je hloupý. Někdo se snaží upéct svojí první vánočku, druhý jí raději koupí. Někdo dělá něco pro radost a lásku a druhý možná kopíruje činy ostatních.
„Věř si a nic Tě nezastaví.“
